1993 – 2003: EXPOZICE, HAZARD, RIZIKO

LIDÉ a TÝMY

V tomto období stál v čele Katedry ochrany a tvorby životního prostředí Ivan Holoubek. Analytické kapacity pomáhal budovat v letech 1991-1997 Josef Čáslavský, který se věnoval analýze organických polutantů v životním prostředí. V letech 1994-2002 jej nahradili Aleš Hrdlička, který se věnoval separačním metodám, a  Alena Ansorgová, která zajišťovala provoz laboratoře zodpovědné za dlouhodobé monitorovací programy.

Ekologický a ekotoxikologický směr výzkumu se rozvíjel především skrze spolupráci s dalšími pracovišti. Na aktivitách centra se dlouhodobě podíleli v in vitro toxikologii Alois Kozubík a Jiřina Hofmanová (oba Biofyzikální ústav AV), v oblasti látek narušujících hormonální rovnováhu Miroslav Machala (Výzkumný ústav veterinárního lékařství), v ekologii a biomonitoringu Petr Anděl (Evernia s.r.o) a ve výzkumu sinic Blahoslav Maršálek (Botanický ústav AV). Jako externí profesor přispíval k rozvoji chemie a toxikologie také Jiří Matoušek. V závěru období chemický tým posilují Jana Klánová a Zdeněk Šimek, toxikologický pak Luděk Bláha.

VÝZKUM, VÝVOJ, INOVACE, APLIKACE

Podstatná část výzkumu se soustředila na stanovení koncentrací perzistentních toxických látek v prostředí České republiky. Spolupráce s průmyslovými podniky umožňovala studovat jejich zdroje, chování v prostředí a dopady. Studie se zaměřovaly na volné ovzduší, povrchové vody i půdy, rozvíjely se vzorkovací i analytické metody. Rozvoj ekotoxikologie umožnil studium dopadů znečištění na živé organismy, toxické efekty sledovaných látek se studovaly také in-vitro v laboratořích. Do hledáčku se dostávají látky narušující hormonální rovnováhu.

Ve spolupráci s fotochemickou skupinou Petra Klána na chemickém ústavu Ústavu chemie začal společný projekt zaměřený na osud toxických látek v ledu a sněhu polárních oblastí, kterýá vyústila v terénní studii na arktické stanici na Svalbardu.

Příchod Ladislava Duška přispěl k rychlému rozvoji biostatistiky a analýzy dat. Úzká spolupráce s Lékařskou fakultou MU v oblasti analýzy biologických a klinických dat vedla v roce 2002 k založení Centra biostatistiky a analýz jako mezifakultního pracoviště, které se později transformovalo v Institut biostatistiky a analýz LF a v roce 2017 dalo vzniknout Institutu biostatistiky a analýz, s.r.o. jako spin-offu společnosti MU se zaměřením na klinické projekty.

VZDĚLÁVÁNÍ

Vědecká profilace centra se promítla i do výuky. Původní studijní program Ochrana životního prostředí se v roce 1997 rozdělil na dva samostatné obory Ekotoxikologie a Chemie životního prostředí. Chemie životního prostředí v roce 1997 získala také akreditaci pro doktorské studium (doktorské studium Eekotoxikologie následovalo v roce 2007). Rozvoj biostatistických metod umožnil v roce 1999 akreditaci třetího studijního programu Matematické biologie.

PROJEKTY A SPOLUPRÁCE

Počáteční rozvoj instrumentace zajistil v roce 1993 projekt FITA Belgium podporující přenos nových environmentálně chemických a ekotoxikologických technik do České republiky a v roce 1994 projekt PHARE EU. Na původní katedře vzniklo nejprve Výzkumné centrum pro environmentální chemii a ekotoxikologii, které v roce 1998 s katedrou splynulo a předalo jí své jméno.

Začátek nového milénia byl pro nové centrum v mnoha ohledech průlomový, protože o sobě poprvé dalo vědět na mezinárodní scéně: začalo spolupracovat s Programem pro životní prostředí a Organizací pro průmyslový rozvoj OSN a získalo projekty na regionální inventury perzistentních toxických látek. V letech 2002 a 2003 se jako první pracoviště na MU stalo koordinátorem dvou projektů 5. rámcového programu Evropské unie. Projekt APOPSBAL hodnotil environmentální škody způsobené na západním Balkáně v průběhu ozbrojených konfliktů po roce 1990. Projekt RECETOX Excellence na vybudování evropského centra excelence v environmentální chemii a ekotoxikologii přinesl cenné zdroje na mezinárodní spolupráci, vědecké stáže, výměny a pořádání vědeckých konferencí. Z nových kontaktů a mezinárodních výzkumných sítí pak centrum těžilo v dalších letech.

VÝSLEDKY A ZAJÍMAVOSTI

Graf ukazuje, jak během posledního čtvrt století klesaly koncentrace pesticidu DDT a produktů jeho rozkladu ve středoevropském ovzduší. Zelená barva znázorňuje DDT, červený je degradační produkt DDE – ten je bohužel nejen stabilnější, ale i toxičtější než původní DDT. Je vidět, že mezinárodní úmluvy regulující používání toxických látek jsou účinné, ale zároveň trvá náprava starých chyb velmi dlouhou dobu. Tyto látky jsou (a budou) kolem nás i desítky let po jejich zákazu.