Proteinový vědec Jan Velecký: Strojové učení může zazářit tam, kde už lidská představivost nestačí
Jan Velecký je výzkumník z centra RECETOX. Ve své disertační práci se zabývá metodami strojového učení pro proteinové inženýrství.
Monika je studentka třetího ročníku bakalářského studijního oboru Životní prostředí a zdraví. Na gymnáziu byla „renesanční“ člověk – všechno ji bavilo a taky šlo, nakonec si zvolila právě RECETOX. Monika v rozhovoru vysvětluje, proč ji zlákala věda, co ji na studiu baví. Jako hlavní koordinátorka IBISu – interaktivního biologického semináře se zabývá popularizací vědy mezi středoškoláky a uvažuje, že by ji spolupráce se školami a prezentace vědy lákala i jako profese.
Moni, proč jsi se rozhodla pro studium oboru Životní prostředí a zdraví?
Důvodů, proč jsem se rozhodla právě pro tento obor, bylo více. Na gymnáziu jsem měla problém s profilací, jelikož jsem měla dobré výsledky ve více předmětech. Bavily mě přírodní i humanitní předměty a nedokázala jsem si vybrat jenom jeden směr. Poprvé jsem se o oboru Životní prostředí a zdraví dozvěděla na víkendovce ViBuChu, chemického korespondenčního semináře pořádaného studenty Masarykovy univerzity pro středoškolské studenty. Na víkendovce jsme se zabývali vzorkováním prachu od prvotního sběru vzorků, přes jejich zpracování až po závěrečné vyhodnocení. Vyzkoušela jsem si práci vědce od začátku až do konce, a to mě motivovalo si na RECETOX podat přihlášku.
Co Tě na studiu baví?
Komplexnost – co se naučím v jednom předmětu se propojuje s předmětem dalším. Všechno spolu souvisí. Jednotlivé předměty nelze studovat oddělené, ale navzájem se doplňují. Navíc mám naprosto úžasné spolužáky, pomáháme si a jsme jedna parta.
Ráda vzpomínám na první hodinu oborového semináře, kde se nám přišla představit většina vědeckých pracovníků z RECETOXu. Dozvěděli jsme se, kdo se čím zabývá a na koho se můžeme obrátit, kdyby bylo potřeba. To se mi na RECETOXu líbí – ten osobní přístup. Nejsem jen číslo v seznamu, ale navzájem se s učiteli a spolužáky známe.
Dále mě baví, že je náš studijní obor praktický. Zhruba měsíc po nastoupení na obor jsme byli osloveni, jestli se chceme jako studenti zapojit do vědeckého projektu. Přišlo mi to skvělé, protože hned od začátku jsme měli možnost nahlédnout, jak věda reálně funguje. A takové možnosti jsou tu pořád. Já jsem se třeba takto dostala k biostatistice a na to téma píšu i bakalářskou práci.
Co byla doposud pro Tebe, jako studenta třetího ročníku, největší výzva?
Nejvíce mě potrápila Organická chemie. Naštěstí mám kolem sebe skvělé spolužáky a ti mi pomohli se na zkoušku připravit. Dalším pozitivem našeho studijního oboru je, že máme svého „průvodce studiem“. Je to vědecký pracovník z RECETOXu, na kterého se můžeme obrátit, máme-li jakýkoliv studijní problém.
Jaké je Tvé vysněné uplatnění po dokončení studia?
Zatím nejsem pevně rozhodnutá. Buď bych chtěla designovat výzkumy a vyhodnocovat data nebo popularizovat vědu. Oboje mi přijde velmi důležité.
Při studiu zvládáš spoustu mimoškolních aktivit, např. IBIS – Interaktivní biologický seminář. Co je hlavní naplní IBISu? Jaké jsou jeho aktivity?
IBIS je korespondenční seminář pro nadšené středoškoláky se zájmem o přírodní vědy. Každoročně publikujeme čtyři sady úloh, které jsou velmi rozmanité, protože každého v týmu zajímá jiná oblast přírodních věd. Jelikož se chceme s řešiteli potkat i mimo online prostředí, pořádáme víkendovku, kde se poznáváme, hrajeme hry, posloucháme odborné přednášky a navštěvujeme exkurze. V září se pořádá K-SCUK, společné soustředění pro nejlepší řešitele korespondenčních seminářů IBIS (biologie) a KSI (informatika). Pro mě je to ta nejlepší akce celého roku, která všechny zúčastněné hodně rozvíjí, znalostně i osobnostně.
Proč jsi se rozhodla do IBISu zapojit?
Na střední škole mi kamarád řekl, abych zkusila IBIS řešit. Po nástupu na vysokou školu mě členové IBISu oslovili, jestli bych se nechtěla zapojit jako organizátor. Zpočátku jsem byla hodně nervózní, jestli to vůbec zvládnu, ale první porada mě vyloženě nadchla. Celý tým je skvělý a já jsem ráda, že jsem do toho šla. Dnes jsem hlavní organizátor a práce na IBISu je něco, co mě neuvěřitelně posouvá dopředu.
Jak se mohou zapojit další?
Každý, kdo má chuť se zapojit, je samozřejmě vítán. Rádi se poznáme jak s novými řešiteli, tak do svých řad přivítáme nové organizátory. Práce máme spoustu, vždycky se něco najde. Na organizování je krásné to, že se každý může realizovat v tom, co ho baví. Starší organizátoři mají spoustu zkušeností, mladší organizátoři zase neotřelé nápady. Stačí napsat na ibis@sci.muni.cz a my se rádi ozveme.
Moni, děkuji za sdílení Tvých zkušeností se studiem…
Jan Velecký je výzkumník z centra RECETOX. Ve své disertační práci se zabývá metodami strojového učení pro proteinové inženýrství.
Ivan Holoubek je jednou z ustředních postav, které v roce 1983 stály za založením nynějšího centra RECETOX. Letos na podzim vydal knihu a i jako emeritní profesor Masarykovy univerzity se nepřestává zajímat o dění kolem a nabízet svůj odborný pohled médiím.