Je to příležitost: rozhovor s Jaromírem Sobotkou, Ph.D. o doktorském studiu

Jaromíre, proč Ph.D. studium?

To je vlastně velmi dobrá otázka. Magisterské studium mě bavilo, a taky mě bavilo pracovat na diplomce, ačkoliv moje téma bylo relativně náročně (pozn.: Rovnovážné pasivní vzorkování persistentních organických látek v tkáních sladkovodních ryb). Už během posledního roku studia mě občas napadlo, že bych se přece jen rád dozvěděl ještě více, proto jsem se rozhodl podat si přihlášku do doktorského studia.

Nelákalo Tě přesunout se v rámci doktorského studia do jiného města a na jinou univerzitu?

Brno pro mě byla jasná volba, protože bydlím kousek za Brnem a mám tu skvělé rodinné zázemí. Navíc proč chodit jinam, třeba do Prahy, když Brno je v kurzu, je to science hub a možnosti seberealizace v oblasti vědy a výzkumu jsou tu velké. Praha byla možná atraktivní před několika lety, teď by ale byla velká škoda Brno opouštět. Pokud člověk něco ve vědě a výzkumu hledá, stačí se porozhlédnou v Brně a tady to najde.

Jaké je téma Tvé disertační práce a proč zrovna toto?

Smích… Právě moje výzkumné téma je další věc, která mě přesvědčila se do Ph.D. studia pustit. Celý název moji disertační práce je „Zřízení sítě pro dlouhodobé globální monitorování organických polutantů ve vodním prostředí“. Právě v roce, kdy jsem končil magistra se můj pozdější konzultant Foppe Smedes podílel na založení celosvětové monitorovací sítě na sledování nepolárních organických látek ve vodě. Při práci na diplomce jsem se věnoval právě pasivnímu vzorkování a toto téma mi bylo blízké, ačkoliv na diplomce jsem se zaměřil na ryby a zde je předmětem zájmu voda. Navíc mě upřímně zajímalo, jak to tedy s polutanty ve vodním prostředí je, a to, že jsem se mohl podílet na tak velkém projektu, bylo dalším lákadlem. Iniciativa AQUA-GAPS, jak ji zakládající členové v roce 2016 nazvali, má za cíl získat informace o prostorové a časové distribuci organických látek právě pomocí pasivního vzorkování. Metoda pasivního vzorkování prokázala svoji výbornou využitelnost už v rámci MONETu nebo GAPSu, sítí pro monitoring vzduchu, takže se v rámci tohoto projektu nezačínalo od nuly, ale využilo se zkušeností z již existujících sítí.

Co Tě na Tvém tématu bavilo?

Hodně mě bavilo to, že jsem se mohl aktivně podílet na projektu s přesahem a být součástí něčeho, co dává smysl z dlouhodobého hlediska. Opravdu moc jsem se naučil, a to nejen v laboratoři, ale také komunikačně a organizačně. Bylo skvělé spolupracovat s lidmi z celého světa a společně pracovat na výzkumu, vyměňovat si zkušenosti, názory a samozřejmě data. A také spolupracovat s mým vedoucím docentem Branislavem Vranou a kolegou Foppem Smedesem, kteří jsou světovou špičkou v oblasti pasivního vzorkování. Byla to naprosto skvělá zkušenost a jsem za to velmi vděčný.

Jaká byla Tvá očekávání na začátku doktorského studia? A předčilo studium Tvé původní očekávání?

Jsem moc rád za svého vedoucího, který mi jasně řekl, o čem doktorské studium je a co mi během studia může nabídnout. Ačkoli jsem na začátku studia věděl, že budu pracovat na projektu s mezinárodním přesahem, až teď jsem schopen si tento přesah pořádně uvědomit. Během studia jsem měl také možnost zúčastnit se zahraničních konferencí a setkat se s dalšími odborníky a vědci, které bych nikdy nepotkal, kdybych nešel na doktorát. Vůbec jsem nečekal, že si během studia zlepším o tolik angličtinu a komunikační schopnosti, a že toho jednou budu vědět tolik o pasivním vzorkování.

Co pro Tebe bylo během studia největší výzvou?

Každý student během studia zakouší momenty, které nejsou zrovna ideální, například některé výzkumné procesy a komunikace se zahraničními partnery trvají déle a pokud člověk chce kvalitní výsledky a spolupráci, musí se naučit být trpělivý. A taky podle mě každý během doktorátu zažije tu chvíli, kdy si říká, jestli to má všechno smysl a není lepší s tím seknout.

Měl jsi během svého studia možnost studovat v zahraničí nebo být na zahraniční stáži?

Už během magisterského studia jsem se v rámci výzkumu podíval na Špicberky, kde jsem byl na kurzu arktické technologie – Techniky pro detekci organo-chemických polutantů v arktickém prostředí se studenty z dalších zemí. Tam to bylo skvělé, hodně jsem se tam naučil a bylo tam hodně zajímavé pracovat v terénu během polární noci. V rámci doktorského studia jsem byl na mezinárodní konferenci v irském Dublinu a řecké Soluni. Taky jsem byl na semináři zaměřeném na pasivní vzorkování v Lausanne ve Švýcarsku. V polovině třetího roku doktorského studia jsem odjel na dva měsíce do Australského Brisbane, kde jsem měl pracovat v laboratořích QAEHS (Queensland Alliance for Environmental Health Sciences) našich blízkých kolegů. V Austrálii jsem zůstal ale pouze tři týdny místo dvou měsíců, protože vypukla koronavirová pandemie a vše se zavřelo. Austrálie šla okamžitě do přísného lockdownu a bylo možné jít maximálně na nákup. Laboratoře univerzity a vlastně úplně vše bylo zavřené, šlo maximálně sedět doma a vidět se s kolegy online, a tak jsem se rozhodl se po třech týdnech vrátit domů. Přiletěl jsem jedním z posledních komerčního letů a Austrálie zůstala potom v lockdownu ještě dlouho.

Máš nějakého oblíbeného vědce, který pracuje na stejném tématu, a jehož práci pravidelně sleduješ?

Celkově mě zajímají výsledky a práce všech, kteří se zabývají pasivním vzorkováním. Kdo je ale takový guru pasivního vzorkování, tak to je Kees Booij anebo právě i Foppe Smedes, který působí na RECETOXu. A samozřejmě můj vedoucí Brano Vrana.

Během celého doktorského studia jsi se aktivně podílel na mimostudijních a volnočasových aktivitách na RECETOxu, např. Mikulášská nadílka, workshop přípravy kola na novou sezónu. Na co ze společných akcí nejraději vzpomínáš?

Pamatuji si, že jako první přišel právě Mikuláš, a to už v době, kdy jsem studoval magisterské studium. Na RECETOXu byla tradice pořádání Mikuláše, protože tu je nejen spousta cizinců, kteří se takto dostávají do kontaktu s českými tradicemi, ale také je to velké zábava i příjemné zpestření pro české zaměstnance v době uzávěrek před koncem roku.

Jedna kolegyně z laboratoře za mnou přišla, jestli bych nechtěl dělat Mikuláše, protože neměla úplně koho a jak ona říkala, chtělo by to mladou krev. (smích) Mikuláše jsem s kamarády dělával už od střední školy, a tak jsem si řekl, že proč vlastně ne. Vůbec jsem nečekal, že by to mohlo mít takový úspěch a už vůbec ne, že by se tradice začala rozrůstat a další rok by se pořádal Mikuláš i pro děti zaměstnanců. Vím, že jsem se tehdy v dvaceti pěti na to úplně necítil, ale o rok později jsem dělal Mikuláše už i na této akci pro děti.

A už z dob studia na gymplu jsem se zapojoval do mimoškolních aktivit, jsem rád aktivní a mám rád výzvy, proto bylo zcela přirozené, že jsem pomáhal při realizaci Noci vědců anebo právě uspořádal workshop na opravu kol nebo online přednášku na Scince-to-go o kontaminaci vody.

A jaké bylo natáčení reportáže o pasivním vzorkování pro pořad Restart Byznys České televize?

To byla skvělá příležitost a úplně nová zkušenost. Hlavně bylo fajn zažít natáčení, které vedla režisérka, co přesně ví, že chce vidět. (smích) S naším tématem byla dopředu seznámena, takže bylo za 6 hodin hotovo. A asi mám štěstí, že jsem celkem komunikativní, takže jsem se nebál mluvit před kamerou. (smích)

Jaromíre, velké díky za rozhovor. Jsme moc rádi, že sis na nás našel čas před svými Ph.D. státnicemi a taky držíme palce, aby vše dobře dopadlo. Zároveň přejeme hodně štěstí do Tvého nového zaměstnání.