Klára Synková: Zvyknout si na specifický rytmus práce v laboratoři bylo náročné, do SOČky bych se ale neváhala přihlásit znovu

Jak tě napadlo se do SOČ přihlásit?

O soutěži nám říkají učitelé, informace o ní míváme vyvěšené i na nástěnkách ve škole. Úplně konkrétně jsem se ale k soutěži dostala skrz moji kamarádku Míšu Bakajovou, která už přede mnou zpracovávala v roce 2021 SOČ na podobné téma jako já a pravidelně chodila k nám do školy, kde soutěž propagovala. Díky ní jsem zjistila, co to obnáší, a i když jsem si zprvu nebyla jistá, natolik mě namotivovala, že jsem se nakonec rozhodla to zkusit. Od ní jsem pak dostala také kontakt na mou vedoucí Ivu Sovadinovou.

Co byla pro tebe osobně největší motivace do soutěže jít?

Největší motivace pro mě asi byla možnost dostat se do úplně nového prostředí laboratoří, kam se většina lidí nepodívá, zkusit si různé nové věci a poznat nové lidi. A také jsem věděla, že by mi účast mohla pomoci u přijímaček na medicínu, kam se chci příští rok hlásit.

Téma tvojí práce je dost specifické. Odráží se v něm tvůj vědecký zájem?

Obecně mě zajímá jak chemie, tak i biologie. Poté, co jsem ve druhém ročníku absolvovala praktickou část výuky v laboratořích, jsem si říkala, že bych chtěla v přírodních vědách pokračovat a tohle byla příležitost navázat. K tématu SOČky jsem se vlastně jen nahlásila, Iva už jej měla předchystané. Následně jsme se domlouvaly, co všechno by to obnášelo a já si řekla, že je to příležitost, kterou nechci promeškat. Zpočátku jsem samozřejmě úplně nevěděla, do čeho jdu. Moje hlavní cíle ale byly zkusit si napsat něco odborného a zažít praxi v laboratořích.

Zmínila jsi práci v laboratoři. Kolik času jsi v nich při přípravě strávila na RECETOXu a jaké to pro tebe bylo?

Já tady strávila skoro celé letní prázdniny. Dojížděla jsem občas i potom v průběhu školního roku kvůli konzultacím, případně zkontrolovat nějaký experiment. Prostředí RECETOXu se mi moc líbilo, laboratoře centra jsou opravdu nádherně vybavené a taky je zde moc fajn kolektiv. Divila jsem se, jak vřele mě přijali, bylo mi tam hrozně dobře.

Dokázala by sis představit, že se na RECETOX vrátíš studovat nebo pracovat?

Sice teď mířím spíš k zubařině, ale člověk nikdy neví, kam ho budoucnost zavede. Třeba se na RECETOX ještě dostanu, myslím, že studium by tu určitě nebylo špatné, zvlášť pokud bych se mohla vrátit zpět do laboratoří.

Vraťme se ještě k přípravě práce. Co následovalo po samotném měření?

Velká část přípravy bylo zpracovávání dat, které jsem dělala pravidelně hlavně doma. To se táhlo od léta až asi do října, kdy jsem začala s psaním teoretické části. Celý proces jsem konzultovala s vedoucí, Iva mi velmi pomohla s literaturou, ale i samotnou strukturou práce. Na konci ledna jsem pak celou práci odevzdávala i s prezentačním videem. V ten moment ze mě spadl všechen stres, školní kolo mě mělo čekat až někdy v únoru a já se pomalu začala připravovat na prezentaci a obhajobu. Zpočátku jsem neměla jasnou představu, ale nakonec jsem použila animace a s prezentací si hrála až do momentu, kdy vzniklo něco, co se mi opravdu líbilo. Školního kola jsme se účastnily tři, každá v jiném oboru, a tak jsme automaticky všechny postoupily dál.

Pak tě tedy čekalo okresní kolo?

Já do okresního kola nešla, protože nás bylo málo. To znamená, že jsem se posunula až do krajského kola, které bylo až na začátku května. Měla jsem tím pádem hodně času a z procesu trochu vypadla, navíc jsem na poslední chvíli zjistila, že je třeba kratší prezentace. Byla jsem perfektně naučená prezentovat v deseti minutách, ale v tomto kole bylo třeba ji udělat během pěti minut. Musela jsem tedy rychle připravit kratší verzi, zápasila jsem s tím, ale podařilo se. V kraji jsem se umístila na druhém místě. Před celostátním kolem jsem ještě jela do Brna na třídenní kurz rétorických dovedností, který SOČkařům organizátoři nabídli. To bylo skvělé, pomohli mi s prezentací, dostala jsem zpětnou vazbu a učili jsme se například i různá dechová cvičení.

Jaké byly na kurzu vztahy mezi účastníky?

Na kurzu nás byl kolektiv asi 30 lidí a už jsme se navzájem trochu znali z krajského kola. Určitě tam vznikly nové přátelské vazby a vztahy, protože když jsme po těch třech dnech odjížděli, skoro jsme brečeli. Přineslo nám to pak výhodu i v tom, že na celostátní kolo jsme nemuseli jet na vlastní pěst, naopak jsme si zamluvili jízdenky na vlak společně a obsadili tak skoro celý vagón.

Co atmosféra přímo v celostátním kole? Byla tam cítit rivalita?

Asi i proto, že jsem z Kyjova, jsem se nepříjemné atmosféry bála už v krajském kole. Čekala jsem, že převáží lidi z Brna, mezi kterými budu spíš outsider. Ale vůbec to tak nebylo. Díky kurzu rétorických dovedností bylo jednodušší s lidmi navázat kontakt, protože už jsme se s některými navzájem trochu znali. V mé kategorii se sešla příjemná skupina lidí, takže to bylo pohodové. Spíš, než že bychom se navzájem podkopávali, jsem si naopak pomáhali. Já tam navíc přijela s tím, že si to jedu hlavně užít. Už jen dostat se tak daleko byla pro mě výhra.

Jak ve finále probíhala samotná obhajoba?

V celostátním kole už byli porotci s užším odborným zaměřením. Na rozdíl od předchozích kol tu nehodnotili učitelé a laici, ale opravdoví experti. Já se nejvíc bála diskuse po prezentací, kde nebyl žádný čas na přípravu a porota se mohla zeptat prakticky na cokoliv. Naštěstí mě žádný z dotazů extra nerozhodil. Obhajoby se poté ohodnotily a na základě nich byli vybráni vítězové.

Dostali jste i vy sami možnost organizátorům sdělit, jaká pro vás soutěž byla?

Ano, po obhajobách po nás porotci chtěli zpětnou vazbu, ptali se nás například na to, jak se nám celý průběh obhajob líbil, jak hodnotíme jejich přístup k nám, a podobně.

Překvapilo tě, že jsi nakonec třetí místo v kategorii Ochrana a tvorba životního prostředí získala zrovna ty?

Ano, práce ostatních byly totiž tak skvělé, že mě hned napadlo, jak těžké muselo být z nich vybírat. Když jsem uslyšela svoje jméno, tak mi pár minut trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala. Bylo to hrozně milé překvapení.

Co pro tebe byla největší výzva?

Největší výzva byla určitě zorientovat se v laboratořích. Když jsem přišla, nevěděla jsem skoro nic, neuměla jsem pracovat s pipetou, teorii jsem jen prolítla s tím, že se k ní vrátím později, takže jsem opravdu pomalu ani nevěděla, co dělat. Musela jsem spoléhat na to, že mě celým procesem provedou moje konzultantky Eliška Řehůřková a Eliška Sychrová. Bylo hodně těžké zvyknout si na specifický pracovní rytmus, který v laboratoři panuje, dělat co nejméně chyb, a ještě si to užít. Další náročná část byla práce s citacemi, s tím jsem se potýkala opravdu dlouho.

Co tě naopak nejvíc bavilo?

Na soutěži především to, že jsem potkala super lidi a taky možnost obhájit si svou práci před porotci, kteří byli nejen starší, ale o dané oblasti navíc věděli mnohem víc než já. Byla to zajímavá zkušenost a líbilo se mi, že to byla výzva.

Když je to teď celé za tebou, přihlásila by ses znovu?

Určitě, neváhala bych. Jsem moc ráda, že když se zpětně dívám na celou tu cestu, jak jsem pracovala v labinách, psala teorii, a nakonec se stresovala s prezentací, že to za to opravdu stálo. Třetí místo mi u přijímaček zajistilo 10 bodů navíc, což znamená, že bych už teď byla na několik škol přijata i bez nich. Další velké plus byla možnost zkusit si zpracovat odbornou práci, to mi myslím v budoucnu ušetří spoustu trápení.

Prezentaci Klářiny vítězné práce můžete shlédnout na youtube.