Natálie Šelleová: Nevidím se v laboratorním plášti, ale vědou chci ovlivňovat politické dění

Natálie, co tě přivedlo ke studiu oboru Životní prostředí a zdraví na RECETOXu?

Od malička mě zajímaly dokumentární filmy o přírodě a brzy jsem si uvědomila, že příroda a její aktuální stav není samozřejmostí. Nejprve jsem si přála být tím člověkem, který bude dokumentární filmy o přírodě připravovat a ukazovat lidem krásu, která je všude kolem nás, a zároveň upozorňovat, že potřebuje naši ochranu. Postupně jsem ale chtěla dělat mnohem víc, a proto mě začala lákat myšlenka být odborníkem na ochranu životního prostředí, a tedy i lidského zdraví, které s přírodou přímo souvisí. I když se necítím úplně komfortně v laboratoři, věda mě baví a já chci vědecká témata přibližovat politikům, a tím pozitivně ovlivňovat legislativu ochrany životního prostředí.

Kdy tě napadlo se na ochranu zdraví a životního prostředí dívat z tohoto úhlu pohledu?

Všichni mi říkali, že je to veliký cíl, a že mě to snad i přejde. Smích. Pak jsem ale našla studijní obor Životní prostředí a zdraví a všechno krásně začalo do sebe zapadat. Uvažovala jsem i o studiu práv, od kterého mě ale odradilo, že je přece jen velmi široké. Já se chtěla věnovat životnímu prostředí a chápat, co jej negativně nebo i pozitivně ovlivňuje, a jakou roli má v tom všem člověk. Potřebuji si věci odůvodňovat, podrobně je chápat a až poté hledat možná východiska. A na to je můj studijní obor naprosto skvělý.

Nepřemýšlela jsi o studiu mezinárodních vztahů?

Ano, přemýšlela a hodně. Mám ráda jazyky a baví mě sledovat politické dění. Na druhou stranu se chci zaměřit právě na ochranu životního prostředí, a proto mi můj obor připadá daleko vhodnější. Navíc už na střední škole jsem byla velký nadšenec do biologie. To, že mám dnes ráda i chemii, mě naučil právě RECETOX. Smích. Chemie a biologie prostě patří k sobě.

Jaké byly tvoje maturitní předměty?

Maturovala jsem z biologie, češtiny, zeměpisu, francouzštiny a angličtiny. Chemii jsem měla během studia, ale jako maturitní předmět jsem si ji nevybrala. Smích.

Vím, že jsi se za studiem v Brně přestěhovala z Olomouce. Proč tedy Brno?

Hledala jsem obor, který by se zabýval životním prostředím, a takový jsem na Univerzitě Palackého v Olomouci nenašla. Když jsem objevila studium Životního prostředí a zdraví na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, byla jsem nadšená. Na UPOLu studia o životním prostředí a zdraví mají, ale jsou spíše sociálně zaměřená. Já chci být expertem, který bude srozumitelně interpretovat vědu, rozumět vědeckým zjištěním a ty jasně komunikovat.

Naplnilo studium Životního prostředí a zdraví na RECETOXu tvoje očekávání?

Ano, určitě naplnilo. I když musím říct, že množství chemie, které se učíme mě nejprve překvapilo. Na druhou stranu naprosto chápu, že tuto znalost potřebujeme. Hodně mi pomohlo, že se nám hned v prvním ročníku představili všichni vedoucí výzkumných skupin a vysvětlili nám "prvákům", na jakých projektech se aktivně podílejí. Velmi si toho cením, protože jsem takto "objevila" paní doktorku Kateřinu Šebkovou, která řídí Národní centrum pro toxické látky, což je společné pracoviště ministerstva a Masarykovy univerzity. Díky této přednášce jsem paní doktorku kontaktovala a teď centru pomáhám jako stážista. Malinko mě mrzí, že součástí mého studia není více angličtiny. Jsem členkou Programové rady, kde jsme již toto téma řešili, a vypadá to, že se "blýská na lepší časy". Přece jen je angličtina jazykem vědy a výzkumu a mít více předmětů v angličtině dává smysl. Všichni studenti anglicky mluví, ale určitě se může každý z nás v anglickém jazyce zdokonalit.

Když se vrátíme k aktivitám pro Národní centrum pro toxické látky. Věděla jsi o centru před již zmíněnou přednáškou nebo ne?

O Národním centrum pro toxické látky jsem tušila, protože jsem o něm četla na webových stránkách RECETOXu, ale až tato přednáška mi jeho činnost blíže přiblížila. Po bakalářském studiu má student mého oboru velký rozhled v chemii, biologii, fyzilogii a dalších oblastech, nejsme ale reálně specializovaní. Já se chtěla již od prvního ročníku více profilovat, a právě přednáška paní doktorky Šebkové, které mluvila o mezinárodním prostředí, legislativě a politice, mě nadchla. Napsala jsem jí a ona mě poté nasměřovala na svého kolegu Lukáše Pokorného, a tak moje práce pro Národní centrum začala.

Co pro Národní centrum všechno děláš? A jak dlouho už pro něj pracuješ?

Už to bude něco přes rok, co Národnímu centru pomáhám. Zpracovávám literaturu a textové podklady pro další jednání centra. Připravovala jsem texty o činnosti centra na sociální sítě a taky články k publikování. Teď studuji materiály k předsednictví České republiky v Evropské unii, protože budu součástí týmu CZ PRES.

Co tě motivuje a jak stíháš práci pro Národní centrum při studiu?

Baví mě to. Zajímají mě témata, která jsou diskutována na mezinárodních jednáních a týkají se ochrany životního prostředí a lidského zdraví. Je to vlastně přesně to, co jsem si už na střední vysnila. V této práci vidím velký smysl a cítím i velkou zodpovědnost. Se studiem se navíc moje práce pro Národní centrum krásně doplňuje. Naučila jsem se vyhledávat a zpracovávat data z mezinárodních databází, získala jsem větší přehled o legislativě, Stockholmské úmluvě a mnohých jiných. A teď se těším, že všechny tyto znalosti zúročím jako člen CZ PRES, kdy budu pomáhat komunikovat činnost centra.

Vidím, že jsi velmi vytížená. Neláká tě i vyjet na Erasmus v rámci studia?

Určitě to mám v plánu. Na Erasmus chci jet v rámci magisterského studia. Původně jsem chtěla jet už teď na podzim, ale předsednictví České republiky v Evropské unii je velká věc a láká mě, že se přes aktivity Národního centra můžu podílet na mezinárodním dění. A taky se těším, že se během předsednictví hodně naučím, proto jsem se rozhodla Erasmus odložit, ale na magisterském studiu rozhodně vyjedu.

Co si myslíš, že se musí zlepšit, aby vědecké poznatky hrály roli při rozhodování politiků?

Nemyslím si, že vědě politici musí úplně rozumět, protože to není předmětem jejich zájmu. Naopak vedle sebe musí mít někoho, kdo vědeckým poznatkům rozumí a umí jim vhodně interpretovat ty nejdůležitější závěry, které je nutno si z vědecké práce odnést. Vědci by měli být plnohodnotnými členy týmů zákonodárců a jejich hlas by měl být brán v potaz. A zároveň politici by měli vědcům naslouchat a brát jejich připomínky jako relevantní.

Co by tedy mohla být jednou tvoje vysněná práce?

Já sama být politikem nechci, ale ráda bych byla tím odborníkem, který bude vysvětlovat problémy životního prostředí a zdraví, a tím se podílet na změně legislativy. A čím dál více jsem přesvědčena, že mi to umožní moje současné studium. Ráda bych ochranu životního prostředí brala v budoucnu komplexněji. Věřím, že srozumitelná komunikace je základ všeho, a to jak komunikace s politiky, tak s veřejností. Jelikož naše životní prostředí není aktuálně v té nejlepší kondici a všude je slyšet, jak jsme na tom špatně, lidé se závažnosti problému zaleknou, situaci vnímají jako neřešitelnou a přestávají se jí zabývat. Mým cílem je, aby komunikace mezi vědci a politiky byla hladší a urychlila se i doba od obdržení vědecké zprávy k realizaci dostatečně efektivního řešení. Věřím, že právě změny v legislativě a strategická interpretace vědeckých výsledků politikům i laické veřejnosti, by tomu mohla velmi pomoci.

A moje poslední otázka je, jestli budeš pokračovat i na magisterské studium Životního prostředí a zdraví.

Ano, to je přece jasné. Smích.

Natálie, moc děkuji za zajímavý rozhovor. Jsem ráda, že jsme se potkaly. Držím palce, ať vše, co si přeješ, vychází!