První komunikátoři vědy pro mě byli už učitelé na střední, vzpomíná výzkumnice a laureátka ceny Učené společnosti Barbora Rudzanová

Tvým výzkumným tématem je Vliv expozice chemickým látkám na imunitní systém člověka. Proč zrovna toto téma?

Můj zájem o něj se objevil už během bakalářského studia, kdy jsem zkoumala imunitu a její mechanismy. Imunitní systém mě fascinuje, je to nekonečná souhra všech možných buněk a molekul, je tam pořád co objevovat. Po bakaláři mě pak začaly zajímat víc vlivy a faktory, které jsou v prostředí kolem nás a zároveň ovlivňují naše zdraví, a do kterých počítáme také chemické látky. Když se mi pak naskytla příležitost tady na RECETOXu zkoumat jejich vliv na náš imunitní systém, šla jsem do toho.

Hrál v této tvé volbě i nějaký osobní vzor? Inspiroval tě někdo, případně něco?

Během zmíněného studia na bakaláři, kde jsem studovala biochemii, jsem si z vlastního zájmu našla předmět vyučovaný tady na RECETOXU. Věnoval se základům obecné ekotoxikologie a vyučoval ho profesor Bláha. Zaujal mě styl, kterým byl přednášen i jeho obsah. To byl asi moment, kdy mě téma vtáhlo a začala jsem víc přemýšlet nad tím, co a jak nás kolem ovlivňuje.

Velmi nedávno jsi byla oceněna za studii, ve které ses v týmu s dalšími vědci zabývala konkrétní skupinou látek, a to perfluorovanými sloučeninami. Zaměřuješ se jen na tuto skupinu nebo je tvůj výzkumný záběr širší?

Primárně se opravdu zabývám těmito látkami, kterým se také říká PFAS neboli věčné chemikálie. U zkoumání mechanismu působení, kterému se věnuji, je totiž dobré se soustředit na jednu konkrétní látku nebo skupinu látek, protože každá z nich má mechanismus trochu jiný. Krom toho teď ale pracujeme také na novém přístupu hodnocení směsí látek. V běžném životě totiž nejsme vystaveni jenom jedné chemikálii, ale vždy kombinaci. Efekty na lidské zdraví se pak mohou kumulovat. Popsat problematiku směsí je pro nás vědce pořád trochu oříšek, proto se teď snažíme vytvořit model, který by mohl s predikcí jejich efektů pomoct.

Jakou roli podle tvého názoru v tom, jak kvalitní vědecké výstupy jsi teď schopná tvořit, hraje právě RECETOX?

Bez RECETOXu by publikace jednoduše nevznikla. Je to jediné akademické pracoviště v ČR, kde se zkoumá vliv chemických látek na lidské zdraví a jejich mechanismus. K práci jsem navíc využila populační studii CELSPAC, tedy skupinu lidí, kteří dobrovolně souhlasí s poskytnutím svých dat pro vědecké účely. Co se týče ČR, tak je CELSPAC taky taková rarita, protože to jsou momentálně účastníci v řádech stovek, což je na to, jak je ČR velká, docela vysoké číslo.

Doporučila bys RECETOX budoucím studentům? A jestli ano, proč?

Ano, na RECETOXu se mi hodně líbí. Přijde mi, že jsme pořád dost malé pracoviště na to, aby tu mohla být taková spíše rodinná atmosféra. Cítím se tu tím pádem dobře nejen kvůli práci, která mě baví, ale i kvůli tomu, že tady jsou lidé na sebe milí. Určitě bych někomu, kdo přemýšlí o studiu nebo výzkumu v oboru doporučila, aby se na RECETOX přihlásil nebo se k nám přišel podívat třeba na Dny otevřených dveří.

Vraťme se ještě krátce k tvému úspěchu a vítězné studii. Proč si myslíš, že to byla zrovna tvoje práce, která byla ohodnocena takto prestižní cenou?

Po zjištění, že se cena uděluje maximálně dvěma studentům napříč obory z celé ČR, jsem si upřímně moc nevěřila. Když jsem nad tím ale po oznámení výsledků přemýšlela, myslím, že hodnotitele na práci zaujalo právě téma PFAS látek, které je teď velmi aktuální. To je obrovská skupina chemikálií, se kterými se setkáváme na každodenní bázi a u nichž se zjistilo, že se nerozkládají a že negativně působí na lidské zdraví. Tyto látky používáme od 40. let 20. století a jde tedy o docela velký problém. Všimla si ho i EU a poslední rok jej aktivně řeší a plánuje se plošná regulace těchto látek. Ve studii se nám povedlo navrhnout a popsat mechanismus jejich působení na jeden typ imunitních buněk. Mohl by tedy v budoucnu pomoct při hodnocení rizik PFAS a posloužit tak i při nastavování následných regulací.

Součástí samotné vítězné studie byl také popularizační text. Ty sama se popularizaci ráda věnuješ. Proč ti to připadá důležité?

Osobně si myslím, že i když existují výborní popularizátoři vědy, v současnosti jich stále není dost. My vědci děláme vědu, protože nás to baví, dává nám smysl zkoumat a přicházet na kloub různým věcem a výsledky pak sdílet mezi sebou a diskutovat o nich. Ale je to strašně náročná práce a normální lidi tam venku pořád moc nechápou, co vlastně děláme. Bylo by super jim to vysvětlovat víc, aby aspoň trochu pronikli do toho našeho fascinujícího světa vědy a také se tím nadchli. Přijde mi škoda, že popularizace není něco automatického, co by vědec dělal. Chápu, že to není pro každého, ale myslím si, že každý, kdo k tomu má aspoň trochu blízko a dává mu to smysl, by se měl snažit mluvit o vědě srozumitelně a zapojovat se do popularizace a komunikace vědy.

Přijde ti, že je pro popularizaci ve vědě dostatečný prostor?

Není to bohužel priorita, tou je publikování. Komunikace by si podle mě zasloužila mnohem víc prostoru i větší důraz u autorit. Proto mi udělalo radost, že součástí soutěžní práce na cenu Jiřiny Michlové byl popularizační text, což důležitost popularizace vyzdvihlo. To je myslím pro vědce dobrý impuls. Obecně je to ale spíš tak, že pokud se popularizaci chce vědec věnovat, musí si na to najít čas sám. Bylo by třeba super, kdyby byly kurzy komunikace vědy součástí doktorských studijních programů.

Máš mezi popularizátory ty sama někoho, kdo tě inspiruje?

Mě osobně vždycky zaujme kdokoliv, kdo mluví se zápalem a nadšením. První komunikátoři vědy pro mě byli už učitelé na střední, na kterých šlo vidět, že tím svým tématem žili, a že jim dělá radost. Každého takového obdivuji a je to pro mě tak trochu vzor.

Popularizační text Barbory Rudzanové:

Věčné chemikálie útočící na imunitu přistiženy při činu! Cílí na tvorbu protilátek!

Hrozba jménem věčné chemikálie

Perfluorované látky (PFAS) neboli věčné chemikálie. To jsou látky, o kterých jste možná nikdy neslyšeli, avšak jsou nám blíž, než si myslíme. Nepromokavá bunda, goretexové boty, nepřilnavá pánev, papírové nepromastitelné obaly, papírové obaly na nápoje, zubní nit, vosk na běžky, hasicí přístroj, všude tady PFAS najdeme. V posledních 80 letech se hojně využívaly jak v průmyslu, tak při výrobě předmětů, které každodenně používáme, a to právě díky jejich unikátním vlastnostem. PFAS díky své chemické struktuře odpuzují mastnotu a vodu, mají nízkou chemickou reaktivitu a snižují povrchové napětí, vedle toho všeho jsou ale velice perzistentní, to znamená, že se v přírodě nerozkládají. Většina PFAS látek, které jsme za posledních 80 let vyrobili, je stále v přírodě – ve vodách, v půdě a vzduchu, ale taky v nás lidech. Podle studií napříč světem se ukazuje, že přes 90% populace má PFAS látky ve své krvi, takže nejspíš i já a ty.

Poslední dobou se také ukazuje, že PFAS látky nejen, že přetrvávají v přírodě, ale že mohou také ohrozit zdraví lidí. Vědecké studie už popsaly zdravotní efekty různého druhu spojené s PFAS – rakovina, poškození funkce jater, narušení hormonální rovnováhy, a také narušení fungování imunitního systému.

Co dělají PFAS s lidskou imunitou?

Náš výzkum na pracovišti Centra pro výzkum toxických látek v prostředí RECETOX v Brně se zaměřuje právě na projevy v oblasti imunity. Mohou PFAS látky lidskou imunitu poškodit? A pokud ano, tak jakým způsobem?

Abychom na tyto otázky dokázali odpovědět, použili jsme data z populační studie CELSPAC. Populační studie je skupina lidí, která souhlasí s poskytnutím svých dat pro vědecké účely. Naše populační studie zahrnovala 288 lidí z okolí Brna, kteří nám poskytli svoji krev a vyplnili velký počet dotazníků ohledně způsobu života a zdraví.

Díky chemické analýze krve jsme mohli zjistit, že česká populace je trvale zatížena chemickými látkami. Otázkou bylo, zda krev účastníků studie obsahuje také látky PFAS, jak je popsáno u lidí ve světě. Výsledky ukázaly, že ano, a v jakém měřítku! Krev všech účastníků studie obsahovala látky PFAS. Nebyl nikdo, kdo by měl nulovou koncentraci. Dalším cílem studie bylo zjistit, jak tyto PFAS látky působí na imunitu. Pro zodpovězení této otázky bylo potřeba dostat se až k samotné mRNA krevních imunitních buněk účastníků. mRNA poskytuje informaci o tom, jaké geny buňka využívá (jinými slovy: přepisuje z DNA, aby se pak mohla vytvořit potřebná funkční bílkovina). Díky této informaci jsme potom schopni zhodnotit, zda se genová exprese (tedy přepisování genů) imunitních buněk nějak mění s působením PFAS látek, a tedy zda PFAS látky nějak ovlivňují naši imunitu.

Sekvenace (můžeme chápat jako „přečtení“) mRNA a následné analýzy odhalily 166 genů, jejichž exprese (tedy přepisování) byla ovlivněna PFAS látkami. Abychom zjistili, pro jaké biologické procesy jsou tyto geny důležité, použili jsme analýzu využívající databáze biologických procesů. Tato analýza, správně nazývaná GSEA z anglického Gene Set Enrichment Analysis, nám pomohla odhalit, že PFAS látky napadají hlavně vývoj B lymfocytů, konkrétně jeden jejich typ – plazmatické buňky. Plazmatické buňky jsou pro imunitu klíčové tím, že vytvářejí protilátky. Díky protilátkám pak může proběhnout silná a účinná imunitní odpověď. Když si to tedy shrneme, procesy, které jsme identifikovali jako zasažené působením PFAS, jsou velmi důležité pro fungování našeho imunitního systému, konkrétně systému produkujícího protilátky. Námi zjištěný mechanismus působení PFAS na imunitu tak vysvětluje, proč mají lidé s vysokými hladinami PFAS v krvi závažnější průběh některých onemocnění nebo zhoršenou imunitní odpověď na očkování.

Naděje na budoucnost bez věčných chemikálií

Výsledky naší studie jsou dalším důležitým dílem skládačky, která tvoří celkový obrázek o tom, jak mohou PFAS látky poškodit lidské zdraví. Takové informace ocení nejen ostatní vědci, kteří mohou na náš výzkum navázat, ale také Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), výkonný orgán Evropské Unie, která v těchto dnech projednává plošné omezení PFAS látek. Naše práce tak, doufáme, přispěje k budoucnosti bez věčných chemikálií.