Studentka Svitlana Kotserzhynska: Vyjet na letní školu do zahraničí byla zkušenost, kterou mohu všem jen doporučit

“Pocházím z Ukrajiny a na RECETOX jsem se přihlásila, protože mě vždy zajímala ochrana přírody, obor mi tak dával velký smysl. Nyní jsem ve třetím ročníku a pracuji na závěrečném projektu s tématem Praktické aspekty účasti malých obcí v národní síti zdravých měst. V této práci budu mít za úkol vymyslet strategie udržitelného rozvoje na příkladu malé obce, přičemž součástí její teoretické části by měla být také současná legislativa. I proto se mi hodně hodila zkušenost z letní školy, kde se klimatickému právu věnovala převážná část prostoru,” přibližuje Svitlana své studijní zaměření.

Pro letní školu se studentka rozhodla v prvopočátku hlavně proto, že pro vyjetí skrz program Erasmus+ nesplňuje požadavky.

“Kvůli svému vízu nemůžu jet na Erasmus+, což mě hodně mrzí. Alespoň jsem se ale rozhodla vyjet na letní školu. Hledala jsem na internetu a narazila na velmi uživatelsky příjemný portál, který se jmenuje Summer schools in Europe. Stačilo vyfiltrovat můj obor a dostala jsem celý seznam letních škol, které se v Evropě odehrávají. V sekci práva jsem pak našla Letní školu v Záhřebu, která mě hrozně zaujala a podala jsem jednu jedinou přihlášku právě tam,” popisuje Svitlana.

Velkou část výdajů, spojenou s účastí na letní škole, pokrylo stipendium, o které studenti mohou Přírodovědeckou fakultu požádat. Administrativa přitom podle Svitlaniných slov nebyla nijak významně náročná. Když už se ale komplikace vyskytly, reakce na straně Záhřebské univerzity byla až překvapivě vstřícná.

“Přihlásit se, dostat se na letní školu ani podepsat learning agreement nebylo složité, komplikace však nastaly u stipendia. Nějakým nedopatřením totiž learning agreement od nás z fakulty do Záhřebu nedorazil, takže jsem si v jednu chvíli myslela, že už stipendium prostě nedostanu. Byla jsem strašně vystresovaná a learning agreement jsem nakonec poslala ručně sama. Ze Záhřebu mi ale ještě ten stejný den večer odpověděli, že jej podepsali ručně, takže jsem stihla podat přihlášku a napsat motivační dopis ke stipendiu. Nakonec tedy vše dobře dopadlo,” vzpomíná studentka.

Poté, co už Svitlana věděla, že byla na letní školu přijata, stačilo založit přihlášku také v systému ISOIS Centra zahraniční spolupráce Masarykovy univerzity a pobyt zaevidovat v IS.

“K tomu, abyste dostali stipendium na podporu krátkodobé mobility, vám musí Přírodovědecké fakulta Masarykovy univerzity uznat letní školu jako předmět. Tam už šlo naštěstí všechno hladce,” dodává Svitlana.

Hladký byl také průběh samotné letní školy, která studentku svou náplní velmi nadchla.

“Celá letní škola trvala dvanáct dní a výuka probíhala od devíti ráno do jedné hodiny odpoledne, párkrát do týdne pro nás byl připravený také studijní výlet nebo exkurze. Věnovali jsme se evropskému klimatickému právu, základům práva životního prostředí, byla tam spousta praktických věcí, seznámili jsme se s mnoha case studies. Dílčím tématem, které jsme řešili, bylo například obchodování s uhlíkem, regulace obnovitelných zdrojů energie v EU, Zelená dohoda nebo skladování oxidu uhličitého. Dostali jsme také srovnání s americkou legislativou a probírali jsme i etické otázky. Přednášející byli nejen ze Záhřebu, ale i zahraničí, například z univerzity v Maastrichtu, Utrechtu nebo Oxfordu.

Účastnická skupina navíc čítala pouze patnáct osob, velká část času tak mohla podle Svitlany patřit diskuzím. Protože pocházela většina účastníků ze zahraničí, vznikla navíc pestrá směs zkušeností i názorů.

“Byla to první letní škola, kterou univerzita pořádala, proto také byla tak malá, strašně se mi ale líbila a hrozně moc jsem se toho dozvěděla. Univerzita poskytovala ubytování na kolejích, které mě dohromady vyšlo asi na sto padesát eur. Kromě jiného mě nadchly i exkurze, byli jsme v hydrometeorologickém Ústavu, Chorvatské národní bance a v právnické firmě BMWC, která se zabývá problematikou carbon storage. Poznali jsme ale i místo a tamní kulturu – měli jsme průvodkyni, která nám ukázala celé město a vyprávěla nám o  legendách města i celé země, navštívili jsme národní park Plitvická jezera, chodili do autentických restaurací, byli jsme i v muzeu,” přibližuje program studentka.

Přestože poznávání místní kultury a prostředí byly příjemné benefity, nejvíce si Svitlana cení poznatků, které díky pobytu získala.

“I když byla celá lení škola zábavná, určitě to nebylo o flákání, každý den jsme měli číst články, měli jsme úkoly, na konci byla esej, pak jsme dostali certifikát, díky kterému mi uznali i tento pobyt. Určitě bych všem doporučila, aby takovou příležitost během studia využili a na letní školu vyjeli. A pokud bych měla říct na závěr jeden tip, bylo by to nebát se zeptat, pokud si nejste jisti nebo řešíte problém. Vždy stojí za to zkusit komunikovat, možná vás vstřícnost odezvy překvapí,” shrnuje studentka.