Švédský král ocenil práci toxikologa z RECETOXu: rozhovor s Dr. Sebastianem Lungu-Mitea

Sebastiane, odkud jsi?

Pocházím z německého Frankfurtu, kde jsem strávil většinu svého dětství, ale narodil jsem se v rumunském Temešváru. Moje matka je Rumunka, zatímco můj otec je Němec. Brno mi svou architekturou připomíná právě Temešvár. Když jsem byl malý, často jsem v Rumunsku trávil prázdniny u prarodičů, ale bohužel jsem tam už dlouho nebyl. Teď, když jsem v Brně, tak se tam chci brzy zase podívat. Právě poloha Brna a celé České republiky je velkou výhodou pro cestování po Evropě.

Znamená to, že jsi tedy bilingvní?

Ano, němčina a rumunština jsou mými rodnými jazyky. V němčině jsem ale určitě lepší, protože jsem chodil na gymnázium v Německu. Kromě toho mluvím plynně anglicky a švédsky, protože jsem doktorské studium absolvoval ve švédské Uppsale. A trochu umím i italsky, ale moje italština sotva stačí na objednání pizzy. Smích.

A tedy teď jsi v Brně – aspoň na nějaký čas. Proč zrovna Brno?

Během bakalářského a magisterského studia v Heidelbergu (mimochodem, je to zajímavé staré město) jsem se věnoval ekotoxikologii. Moje doktorská práce byla zaměřena na molekulární toxikologii. RECETOX jsem tedy znal z mezinárodních konferencích, kterých jsem se účastnil. Kolegové z RECETOXu byli vždy na konferencích velmi přátelští a milí, navíc mě zaujaly právě projekty, na nichž se na RECETOXu pracuje. Již dříve mi přišla velmi zajímavá práce skupiny bioanalytické toxikologie a její vedoucí Dr. Kláry Hilscherové. Po ukončení doktorského studia jsem hledal volné pracovní místo a jedno bylo právě na RECETOXu a vlastně bylo naprosto ideální. Přihlásil jsem se a jsem tady! Pracuji zde na projektu "ERGO" (EndocRine Guideline Optimisation), který je součástí programu pro výzkum a inovace Horizont 2020 (financování vědy v Evropské unii). V rámci projektu ERGO pracujeme společně s 15 partnerskými výzkumnými institucemi z 8 zemí. Společně se snažíme se o rozšíření hodnocení nebezpečnosti chemických látek narušujících endokrinní systém, a tím o lepší ochranu lidí a životního prostředí.

A věděl jsi alespoň něco o městě?

To byla hodně zvláštní náhoda – moje spolubydlící ve Švédsku byla právě z Brna. Dokonce mi pomohla najít byt, kde teď bydlím. O městě jsem neznal nic detailního. Samozřejmě jsem věděl, kde se nachází, a věděl jsem i něco málo z jeho historie (v širších souvislostech). Jak jsem již řekl, zajímal jsem se především o výzkumné projekty skupiny bioanalytické toxikologie. V říjnu jsem nastoupil do RECETOXu a zatím jsem v Brně spokojený. Navíc poloha Brna je skvělá – mám to blízko do Frankfurtu i Temešváru, přibližně šest hodin jízdy na obě strany. Všechno mi teď připadá blízko, zvlášť po životě ve Švédsku, kde bylo všechno opravdu hodně daleko.

Čím se ve vědě zabýváš?

Považuji se za toxikologa specializujícího se na in vitro testy (pozn. pracuji s organismy a jejich částmi v umělých podmínkách laboratoře). Dříve jsem navrhoval in vitro metody založené na buněčných liniích ryb, konkrétně Danio rerio. Jejich smyslem bylo využít je druhově specifickým způsobem v kontextu bioanalytické toxikologie. Na RECETOXu pracuji s Dr. Klárou Hilscherovou na projektu EU ERGO v rámci programu Horizont 2020. Chceme zdokonalit testovací in vitro biotransformačními systémy a využít je při vysokokapacitním screeningu sloučenin, které narušují správnou funkci štítné žlázy. Obecně bych řekl, že bioanalytika je v současné době populární a v budoucnu se pravděpodobně dočká legislativní podpory. Vědecká komunita i ostatní zainteresované strany si uvědomily důležitost kombinace chemické analýzy s bioanalýzou a to, jak se vzájemně doplňují.

Doneslo se k mně, že jsi dostal prestižní stipendium přímo od švédského krále.

To je pravda. Dostal jsem stipendium od švédského krále Karla XVI. Gustava. Při příležitosti svých padesátých narozenin král Gustav založil nadaci, která podporuje mladé vědce věnující se environmentálním vědám. Stipendium mi bylo oficiálně oznámeno v létě a na začátku prosince bylo slavnostní předání v Královské knihovně ve Stockholmu. Během ceremoniálu král každému předal diplom. Všichni ocenění byli ještě před slavnostním ceremoniálem poučeni, že se za žádných okolností nesmíme krále dotknout, takže z podání ruky se švédským králem kvůli covidu nic nebylo. Každopádně to byla výjimečná příležitost. Něco, co nezažijete každý den.

Kolik vědců stipendium dostalo?

Každý rok je oceněných deset vědců, většinou jsou to postdoktorandi. O stipendium si nemůžete sami zažádat, musíte být nominováni. Mě nominoval jeden z mých bývalých školitelů, který je teď emeritní profesor. A každý rok je oceněn jeden profesor, který dostane finanční podporu na svůj sabatikl. Letos to byl člověk z Harvardu, který se zabývá ptactvem, ale na jméno si bohužel nevzpomenu. Upřímně, moc ornitologům nerozumím (smích), už jen proto, že vstávají brzy ráno.

Je stipendium určeno pouze švédským vědcům?

Ano, je. Nominován jsem byl za svou vědeckou práci, když jsem žil ve Švédsku.

Má stipendium vliv na Tvou vědeckou práci?

Upřímně, to, že jsem byl oceněn jsem vůbec nečekal a potěšilo mě to. Ve Švédsku je toto stipendium prestižní záležitost. Nicméně jde o osobní stipendium, nikoliv o výzkumný grant, takže v praktickém vědeckém kontextu příliš nepomůže. Je to ale určitě příjemné být takto oceněn a stipendium bych rád použil v souvislosti s mým výzkumem. Nebo si prostě koupím nějaké lepší vybavení na lyže. Smích.

Když se vrátíme do Brna, co se Ti tu líbí a co naopak tolik ne?

Čekal jsem, že město, hlavně náklady na bydlení, budou nižší, ale to je asi v současné době mezinárodní záležitost. Navíc česká byrokracie dá každému cizinci, který nemluví česky, trochu zabrat. Ale celkově se mi město moc líbí – mám rád jeho historické centrum s restauracemi a bary. Navíc se mi líbí, jak město žije přes léto kulturou. Začátkem podzimu jsem přijel do Brna poprvé, abych si prohlédl několik bytů a ta atmosféra pozdního brněnského léta byla moc příjemná. Naštěstí se mi podařilo sehnat bydlení v Žabovřeskách, takže jsem tramvají za chvíli v centru, a tady do kampusu jezdím na kole.

Co bylo dosud největší výzvou?

Smích. Přestěhování do Brna bylo celkem náročné. Když jsem dostal práci na RECETOXu, žil jsem ve Švédsku, takže jsem musel všechny své věci dovézt do Německa a České republiky. Naštěstí má můj otec obytný vůz, takže jsem toho mohl najednou naložit celkem dost. Byly to tři dny plné řízení a stěhování. A další výzvou je i čeština. Český jazyk je náročný a zatím nemluvím tolik, abych se zvládnul domluvit. Naštěstí hodně lidí mluví anglicky a se staršími zkouším němčinu. A už jsem pochytil i pár českých slovíček, kamarádi a kolegové mě už naučili několik českých nadávek. Smích.

Říkal jsi, že Ti vyhovuje poloha Brna. Plánuješ kromě návštěvy Rumunska ještě nějaké další cesty?

Chci si zalyžovat v Tatrách na Slovensku, kde jsem ještě nikdy nebyl. Lidé mi doporučují, abych místo do Tater jel do Alp. V Alpách jsem už byl mnohokrát. Tatry mi přijdou zajímavé právě už svojí přírodou a vypadá to, že jsou taky lepší pro skialpinismus. Hodně se tam těším.

Máš v Brně oblíbené místo?

Hodně na mě zapůsobila kostnice v kostele svatého Jakuba – to je opravdu něco. Líbí se mi historické centrum, a když mě někdo přijede navštívit, vždycky ho vezmu do centra. V Brně je vlastně pořád co dělat, a to jak kulturně, tak je tu i skvělá gastronomie. Mám rád vlastně i cyklostezku podél řeky Svratky, po které jezdím do kampusu. I když žiješ ve městě, máš v Brně blízko k přírodě, a to je fajn.

A co oblíbený brněnský podnik?

V centru města je spousta skvělých restaurací, ale hodně času trávím v bohunickém kampusu a jít na oběd do Sklizena je vždycky dobrý nápad.

Sebastiane, děkuji Ti za milý rozhovor. Doufám, že se Ti podaří uskutečnit všechny cestovatelské plány. Ať se Ti v Brně a na RECETOXu líbí!