„Když jsme tenkrát se třídou přišli na RECETOX, kde jsme potkaly na první pohled milou Rozárku, jen tak pro zajímavost jsme se jí zeptaly, jestli o SOČkách neví něco víc. K našemu překvapení nám rovnou nabídla témata, která měla nachystaná a my si jedno z nich vybraly,“ vysvětluje Pája.
Vnitřní motivace studentek přitom pramenila především z chuti vyzkoušet si něco nového. Obor Aplikované chemie farmaceutických substancí, který spolužačky navštěvovaly, totiž nabízí možnost praktickou část maturitní práce nahradit právě přípravou SOČ.
„Spousta z našich známých ze starších ročníků doporučovala vybrat si místo praktické části SOČ. Klasická maturitní zkouška by pro nás znamenala další dva dny v laboratoři, kde jsme za studium strávily nespočet dní, zatímco jít do odlišně zařízené laboratoře byla zkušenost, ke které bychom se jinak nedostaly. Dalším plusem pak byla možnost si v soutěži poprvé zažít proces zpracování poměrně rozsáhlé práce,“ vysvětluje Sára.
Studentky při přípravě SOČ zajímalo především to, jak úspěšné jsou veřejností běžně používané postupy omývání ovoce pro jejich očištění od použitých pesticidů. S vedoucí se dohodly měření provést na hroznovém vínu, jelikož ho vytipovaly jako jeden z hůře omyvatelných druhů. Konkrétní způsoby omývání ovoce pak sesbíraly na internetových diskusích nebo se inspirovaly tím, co znají ze svého nejbližšího okolí.
„Když jsme měly hotové zadání, během dvou dnů jsme navážily vzorky a udělaly celou laboratorní práci. Víno jsme postříkaly pesticidem a pak ho omyly laickými úpravami. Následně jsme provedly měření a pak půl roku čekaly na výsledky z chromatografie. Nakonec jsme s Rozárčinou pomocí výsledky vyhodnotily a sepsaly celou práci,“ přibližuje postup Pája.
Zažít něco nového a nepodcenit čas
Své působení v RECETOXu hodnotí obě velmi kladně. A to nejen skrz samotné vybavení, ale i přístup a atmosféru, která v centru panuje. „Určitě bych si dokázala představit na RECETOXu studovat, laboratoře tam jsou naprosto špičkové. Navíc všichni, koho jsem potkala, byli vstřícní, vlídní a nápomocní. Stejně tak konzultace s Rozárkou byly naprosto dokonalé, když bylo třeba, vždycky pomohla,“ říká Sára.
V době, kdy soutěž gradovala, měly obě dívky přijímací zkoušky dávno za sebou. Na rozdíl od účastníků z nižších ročníků tak věděly, že je výsledek soutěže ohledem vysokých škol tolik neovlivní. K soutěži proto přistupovaly s chladnou hlavou, ne všechno však šlo jako po másle. Jejich práce čítá přes šedesát stran textu a obě se shodují, že největší výzvou byl nedostatek času.
„Na sepsání teoretické části jsme měly půl roku, kdy jsme čekaly na výsledky. V půlce ledna jsme už práci měly odevzdat, takže to vyšlo tak akorát. Po zkušenostech, které mám teď, bych si na přípravu teorie určitě vyhradila víc času a psaní roztáhla do více měsíců. Podle mého názoru jsme s větším množstvím času mohly téma zpracovat ještě lépe. I tak nám ale jedna paní v komisi řekla, že to, co jsme vytvořily, má hodnotu velice dobré bakalářské práce,“ přibližuje Pája.
Zkušenosti nad zlato
Poté, co studentky prošly školním kolem, následovalo rovnou kolo krajské. Tam se umístily jako první. Na závěr je čekalo slavnostní celostátní finále, které si podle svých slov velmi užily. Líbila se jim atmosféra, bohatý doprovodný program, ale i to, jak byla soutěž koncipována.
„Už na krajském kole bylo povinné poslechnout si obhajoby i ostatních účastníků, díky čemuž jsme se dozvěděly informace také o jiných tématech. Krom toho jsme slyšeli také to, co komise na pracích chválí nebo vytýká, což se nám, myslím, v budoucnu bude také hodit,“ shrnuje Sára.
Obě dívky se chtějí nadále věnovat laboratorní práci v oboru. Zatímco Sára míří na Fakultu chemickou VUT v Brně, Pája v září nastupuje na Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy do Hradce Králové. Ani jedna z nich by se neváhala do soutěže přihlásit znovu.
„Šla bych do toho klidně i dvakrát. Ty zkušenosti a zážitky, to nikde jinde nezískáte. Je potřeba nebát se riskovat a jít do toho. Když už se v soutěži dostanete výš, spousta lidí vás má v hledáčku a máte otevřené dveře k možnostem a příležitostem, které vrstevníci nikdy mít nebudou. A to je za mě obrovské plus,“ hodnotí zkušenost Pája.
Stejně tak by jim přišlo zajímavé se nadále zabývat tématem pesticidů.
„Když to půjde, na téma bych ráda navazovala i v bakalářské práci. To, co jsme vytvořily, je podle mě skvělý podklad pro další práci, navíc si myslím, že by se na to dalo určitě navázat i v příštím ročníku SOČky dalšími analýzami,“ dodává Sára.
Prezentaci soutěžní práce Páji a Sáry je k vidění na YouTube.
Práce studentek byla podpořena Jihomoravským centrem pro mezinárodní mobilitu JCMM.