Věčné chemikálie jako tikající bomba pro budoucí generace?

Pane profesore, kdy si lidé začali uvědomovat, že jsou PFAS mnohem více nebezpečné, než se předpokládalo?

Lidé ve firmách, kteří tyto chemikálie produkovali to museli tušit. Já jsem se o tom poprvé dozvěděl v článku publikovaném v roce 2001 J. P. Giesym a K. Kannanem. Byla to převratná publikace. J. P. Giesy mimochodem dlouhodobě spolupracuje s RECETOXem a je členem Mezinárodní vědecké rady centra.

Z jakého důvodu se PFAS produkuje v tak obrovském množství? Je to kvůli jejich jedinečným vlastnostem?

Ano, rozhodně, navíc se začaly používat v 50. letech, to bylo období plné optimismu a rozvoje po druhé světové válce. Docházelo tehdy k exponenciálnímu růstu ve všech odvětvích. Už z počátku museli někteří lidé tušit, že se jedná o chemickou látku, která se bude obtížně odbourávat a může způsobit potíže. Vezměte si třeba DDT, to bylo také „zázrakem” v zemědělství, ale už v 50. letech lidé mohli pozorovat vedlejší účinky na ptactvu, rybách a včelách a bylo jasné, že tato látka způsobí velké potíže. Problémem je, že způsob myšlení pro tehdejší dobu byl, že řešením znečištění je zředění.

Spousta firem, především výrobců outdoorového oblečení, z vlastní iniciativy přestala PFAS (např. v Goretex membránách) používat a nahradila je jinými chemickými látkami za účelem ochrany spotřebitele i životního prostředí. Dá se spolehnout na to, že chemické látky, které PFAS nahrazují jsou bezpečné?

PFAS jsou natolik problematické, že většina alternativ bude bezpečnějších nebo přinejmenším vhodnějších. A to minimálně z hlediska perzistence, protože tyto alternativy budou odbouratelné. PFAS se v přírodě nikdy nerozloží, takže cokoliv, co má podobné vlastnosti, ale zároveň se dá rozložit, je lepší alternativou. Samozřejmě s nutností otestovat jejich toxicitu. Myslím si, že například impregnace se dá řešit pomocí vosků. Vosky byly používané už ve starověké Číně, kdy Číňané používali povoskovaný papír jako ochranu před deštěm. Jednoduchými aplikacemi nebo cestami se dají dělat věci podobně, s podobným efektem nebo benefitem pro lidi. Dají se koupit bundy, ze kterých vosk přímo cítíte. Jako další příklad uvedu pečící papír. Ve Švédsku jsem se od výrobců papírů dozvěděl, že způsob zpracování a broušení dřeva může být velmi různorodý. Odlišné zpracování dřeva vede k získání přirozeně odolného papíru proti mastnotě, který je vhodný na pečení. Potom nepotřebujeme žádná aditiva, jako například PFAS, které se do pečících papírů přidávají.

To zní velmi zajímavě, ale předpokládám, že by to souviselo s podstatně zvýšenými náklady a následně prodejní cenou produktů.

O něco asi ano, ale nemyslím si, že by to byl velký rozdíl. Víte, PFAS nejsou levné. Jejich výroba je nákladná, takže pro spotřebitele by to podle mého názoru nebyl příliš citelný rozdíl. I kdyby byl ale rozdíl v ceně zásadnější, myslím si, že bychom měli mít vůli zaplatit za výrobky, které PFAS neobsahují.

Nedávno jsem četla článek o tom, že se americká armáda pokouší odstranit PFAS pomocí horké vody. Myslíte si, že by se tento přístup dal aplikovat obecně? Jsou vůbec nějaké možnosti, jak PFAS odbourat?

PFAS, které není možné nějakým způsobem „sesbírat” ze životního prostředí není možné ani odstranit. To je tak ve většině případů. Neumíme ho odstranit z dešťové vody, podzemních vod, vodních toků, půdy. Případy, ve kterých si s PFAS poradíme, jsou vždy v kontrolovaných podmínkách. V laboratoři se ho podařilo odstranit za pomoci vysoké teploty, agresivních chemikálií nebo dokonce i mikroby, kteří biochemickou reakcí dokážou narušit stabilitu vazby uhlíku a fluoru. Naše obavy tedy směřují k PFAS, které s nadsázkou řečeno „unikly” a my tak nemáme žádné možnosti, jak je „sesbírat“ a odstranit.

Jaké je tedy řešení např. u PFAS v podzemních zásobách vody?

Tyto PFAS můžeme monitorovat, vytvořit si mapy, tak jak to bylo provedeno v projektu „Nekončící znečištění” a místa s enormním výskytem se můžeme pokusit ohraničit a PFAS zachytit. Nikdy ale nedokážeme odstranit vše a jedná se o velmi drahý proces.

Pane profesore, za jakých podmínek se PFAS mohou dostat „ven” například z teflonové pánve nebo kabátu s nepromokavou úpravou? Asi všichni z nás tyto předměty doma mají, jaké je riziko?

Jsou to zcela rozdílné případy. Teflon v pánvi je relativně bezpečný, jedná se o polymer, takže obava vyvstává pouze v případě, že by lidé pánev přehřívali. Vždy je ale nutné podívat se na životní cyklus vyráběného předmětu, tedy na jeho výrobu, použití a likvidaci. Fáze použití je u teflonu ta nejméně znepokojující, výroba a likvidace je problematická. Známý je skandální případ firmy DuPont v USA, kdy se do životního prostředí dostalo velké množství jedné konkrétní PFAS z teflonového výrobního závodu. Úplně odlišné je to v případě PFAS používaných v povrchových úpravách např. oblečení, obuvi, potahů. S těmito výrobky totiž naše kůže neustále přichází do styku a během tření se PFAS uvolňují a zároveň odpařují, dostávají se tak do cirkulace. Velkým zdrojem PFAS, které se dostaly do životního prostředí jsou také skládky a odpad. Nepromokavé oblečení, koberce, nábytek, stavební materiály atd., obsahující PFAS, putují na skládky a následně se stávají velkým zdrojem znečištění.

EPA (Agentura pro ochranu životního prostředí) vydala prohlášení, že PFAS potlačují imunitní odpověď u batolat. O jak závažný problém se jedná z vašeho úhlu pohledu? V České republice je narůstající počet žen, které se rozhodly dlouhodobě kojit své děti, a to kvůli zdravotním benefitům. Zároveň si rodiče přejí, aby děti trávily hodně času venku, proto je umisťují do lesních školek. Tam jsou děti vystaveny všem vlivům počasí a často kvůli jeho nepřízni nosí nepromokavé oblečení a obuv. Rodiče dělají tato rozhodnutí v nejlepším zájmu dítěte. Jak to tedy je?

To je záludná otázka, na kterou se velmi obtížně odpovídá. Nejsem expert na lidské zdraví a toxikologii člověka. PFAS se dostávají do vyvíjejících se plodů z těla matky. Kojenci ho dále přijímají ve formě mateřského mléka, protože PFAS se z těla matky odbourávají kojením. Množství PFAS v těle dětí je vzhledem k podstatně nižší hmotnosti ve srovnání s dospělým člověkem vyšší. V mateřském mléce se mohou vyskytovat v různých hladinách stopy pesticidů nebo např. PFAS. I přesto je kojení pro děti dobré, a to z celé řady důvodů. Záleží na skutečných hladinách těchto látek v těle matky. Distribuce znečištění se samozřejmě liší v různých oblastech. Co se týče oblečení a obuvi, je to také otázka reputace značky. Velké značky sledovaly diskusi o PFAS, a tak se je často snažily eliminovat ze svých produktů. Záleží tedy na tom, které konkrétní oblečení a obuv kupujeme.

Existuje certifikát označující výrobky, které neobsahují PFAS?

Ano, něco takového existuje, ale jedná o označení, která nejsou kontrolovaná a certifikovaná jako je tomu např. u bio potravin. Myslím si, že jestli má někdo velkou moc v tomto boji proti PFAS, tak jsou to velké značky, které mohou vyvinout tlak na dodavatele, že nebudou odebírat jejich zboží bez garance, že neobsahují PFAS. Je to o nabídce a poptávce, takže záleží na tom, co požaduje zákazník, na to reaguje výrobce a vyvine tlak na dodavatele.

Tři chemikálie ze skupiny PFAS jsou zakázány takzvanou Stockholmskou úmluvou. Ostatní nejsou doposud regulované, ačkoliv se projednává revoluční návrh zákazu perfluorovaných látek ve spotřebitelských produktech do roku 2025. Kompletní zákaz by mohl nabýt platnosti do roku 2030. Z jakého důvodu doposud neexistuje legislativa, která by tyto látky regulovala?

To je obtížná, ale správná otázka. Přesně takovou bychom si měli pokládat a odpovědět na ni veřejnosti. Případ s PFAS představuje obrovskou výzvu pro systém regulace, který na takové situace není vůbec připraven. Uvědomme si, že se zkoumá např. akutní toxicita pro ryby nebo jiné vodní organismy, ale netestuje se snížená imunitní reakce u dětí. To nikdy testováno nebude, protože takové testy by byly velmi náročné a nákladné. Takže co se týče PFAS, neustále se dozvídáme více a více informací. Systém testů funguje dobře do určité míry, ale je nedokonalý, protože neklade správné otázky. Navíc ve chvíli, kdy se jedná o látky, které už jsou uvedené na trh, je velmi těžké je zakázat.

Firmy 3M a DuPont, se staly předmětem obrovských skandálů a následných soudních sporů. Tyto firmy produkovaly věčné chemikálie, ačkoliv měly podle dostupných informací k dispozici utajené studie. Ty si vypracovaly ve snaze sledovat nejenom kontaminaci. Zřejmě tak tušili o jak nebezpečné látky se jedná. Rozhodli se ale mlčet. Jak to vnímáte, vidíte tam paralelu?

Ano, velmi podobný je také příběh ropné a plynárenské společnosti Exxon. Už v 80. letech dokázali velmi přesně předpovědět, že jejich produkty způsobí globální oteplování. S působivou přesností předvídali klimatické změny a nárusty teploty. A společnosti vyrábějící PFAS byly v podobné situaci: o nebezpečnosti PFAS věděly hodně, ale nesdělily to.

Myslíte si, že lze říct, že PFAS představuje tikající bombu pro budoucí generace?

Ano, ale samozřejmě záleží na hladině PFAS, které byl člověk vystaven. Navíc bude velmi těžké dokázat, jestli je daný zdravotní problém opravdu způsobený PFASem, kterému byla osoba vystavena v dětství. V mnoha částech světa však zůstane po PFASech trvalý odkaz.

Každý z nás je obklopen „koktejlem“ chemikálii v podprahových hladinách. Tyto chemikálie mohou pocházet například z ovzduší, kosmetiky, potravin. Lze předpokládat, že některé směsi obsahující například PFAS v „bezpečných hladinách“, by mohly mít vliv na vznik onemocnění?

Směsi jsou hodně diskutované. Regulace adresuje vždy jednotlivé chemikálie, ale jejich směsi nebere v potaz. Myslím, že lze říct, že současná regulace chemických látek neposkytuje dostatečnou ochranu.

Pane profesore, mohl byste nakonec shrnout, co by si každý z nás měl odnést z velmi zajímavého rozhovoru s Vámi?

Je nutné informovat lidi, že cílem našeho projektu není vyvolat zděšení a někoho strašit. Žijeme na světě, který jsme si částečně vytvořili, musíme se naučit přijmout, že nemůžeme utéct následkům našeho jednání. Všichni máme PFAS v našem těle, jak je to vážné to nevíme. Jak vážné to bude pro následující generace to také nevíme. Musíme se s tím smířit, namísto toho abychom se začali bát chemie kolem a v nás. Chemie může být velmi užitečná, někdy naopak škodlivá, ale potřebujeme ji. Motivujme naše děti ke studiu chemie životního prostředí. Odnesme si, že bychom měli být aktivní. Když veřejnost bude vyvíjet tlak na politiky, nebude tolik potíží s regulací průmyslu. Řešením není mít strach, ale zaměřit se na to, co mohu udělat pro to, aby se situace jako je tato neopakovaly. Nebuďme ochromení! Ano, naše dětmi mají ve svých tělech PFAS, tak nezvyšujme jejich hladinu tím, že jim budeme dávat fast food, který nejenom že není zdravý, ale podává se v obalech, které PFAS často obsahují.

Pane profesore, děkuji Vám za zajímavý rozhovor a přeji Vám mnoho úspěchů ve vašem výzkumu.