Jsou všude kolem nás a používáme je častěji, než si uvědomujeme. V přírodě se téměř nerozkládají a v lidském organismu mohou působit toxicky. Řeč je o perfluorovaných a polyfluorovaných sloučeninách neboli PFAS. Pro jejich pevnou chemickou vazbu mezi vodíkem a fluorem se jim přezdívá „věčné chemikálie“. Čeští vědci je nacházejí i v mateřském mléce.
PFAS jsou oblíbené zejména pro své vlastnosti. Obaly z fastfoodových řetězců se díky nim nepromočí mastnotou, vajíčka se na teflonovou pánev nepřichytí, turistická obuv díky goretexové membráně jen tak nepromokne. Používají se v hasicích pěnách, při výrobě polovodičů, lékařských zařízení, přípravků na ochranu rostlin, krmiv, léčiv i barev.
Za jejich užitečné vlastnosti platíme ale dvojí daň. Jednak těmito nezničitelnými látkami trvale zatěžujeme životní prostředí a jednak si je vpravujeme do těla, kde nám mohou způsobit rakovinu nebo endokrinní onemocnění. Mnohé z těchto látek jsou totiž prokazatelně toxické. Nacházejí se na seznamu Stockholmské úmluvy o perzistentních organických látkách, například PFOA či PFOS, nesmějí se tedy používat.
Do těla se věčné chemikálie dostávají z vody, konzumací potravin nebo i dýcháním kontaminovaného prachu v uzavřených prostorách. V roce 2020 proto stanovil Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) limity pro tolerovatelný týdenní příjem pro sumu čtyř látek (PFOA, PFNA, PFHxS a PFOS) ve výši pouhých 4,4 nanogramu na kilogram tělesné hmotnosti za týden.
Evropská komise také zavedla od ledna 2023 maximální limity pro PFAS v některých potravinách živočišného původu, jako jsou vejce, maso, ryby, produkty rybolovu a mušle.
Současné maximální limity je nicméně podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Ondřeje Jakoba nezbytné pravidelně přehodnocovat s cílem je co nejvíce snížit. „Vedle toho je nezbytné stanovit nové maximální limity pro PFAS v dalších potravinách,“ napsal Ekonews Jakob.
Státní zdravotní ústav (SZÚ) poprvé analyzoval sloučeniny PFAS v rámci biologického monitoringu v roce 2013 u mateřského mléka. Testovaly se archivované vzorky z let 2006, 2010 a 2011. Od roku 2014 jsou PFAS zařazeny do českého monitoringu pravidelně.
Perfluoroktanová kyselina (PFOA), tehdy ještě používaná, byla nalezena ve všech vzorcích mateřského mléka. Z použití postupně vylučovaný perfluoroktansulfonát (PFOS) byl nalezen zhruba v 60 procentech vzorků. Od roku 2006 koncentrace zakázaných PFOA i PFOS v mateřském mléce dle zdravotního ústavu klesají, nicméně do používání řadu let nekontrolovaně míří velké množství alternativních látek. Mnohé přitom mohou mít podobně toxické účinky, varuje Státní zdravotní ústav na svém webu.
Komise pro biomonitoring při německé Federální agentuře pro životní prostředí stanovila mezní hodnoty z hlediska zdravotních rizik pro obsah PFOA a PFOS v krvi. „Při porovnání jsme zjistili, že u téměř čtvrtiny osob jsou tyto hodnoty překračovány. Podobná situace je i v Německu a jiných evropských zemích. Na základě studií lidského biomonitoringu lze říci, že naprostá většina populace je permanentně vystavena určitým dávkám sloučenin PFAS,“ sdělila Andrea Krsková z Centra zdraví a životního prostředí Ústředí monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva SZÚ.
Jak vyplývá z informací ústavu, v roce 2018 byly u dospělých Čechů „zdravotně významné limitní hodnoty“ pro PFOA překročeny u 26,8 procenta vzorků a pro PFOS u 21,3 procenta vzorků.
V ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, který se zabývá výzkumem a vzděláváním v oblasti environmentálních a zdravotních rizik souvisejících s chemickými látkami kolem nás, mají s PFAS bohaté zkušenosti. Nejvyšší hladiny PFAS v centru RECETOX, jak se ústav také nazývá, naměřili v krvi mladých dospělých a těhotných žen rovněž pro dvě historicky nejpoužívanější látky ze skupiny, PFOA a PFOS.
„Dnes ale běžně stanovujeme v lidské krvi také perfluorhexasulfonovou kyselinu (PFHxS), perfluornonanovou kyselinu (PFNA) či perfluordekanovou kyselinu (PFDA) a prvotní dlouhodobé výsledky naznačují nárůst těchto doposud povolených látek v populaci. Koncentrace dvanácti měřených PFAS jsou nicméně v naší populaci srovnatelné nebo nižší než v ostatních evropských zemích,“ říká Klára Komprdová z RECETOX.
Riziko pro populaci je podle vědců nutné hodnotit pro celou směs PFAS a dalších chemických látek. Komprdová připomíná, že i po omezení výroby a použití PFOA a PFOS mohou hladiny ostatních PFAS do budoucna narůstat, a účinky chemických směsí mohou být dokonce ještě významnější. Proto je nutné je dále sledovat.
„Například z hlediska neurotoxicity, která je vhodným ukazatelem zdravého vývoje dětí v prenatálním období, bylo v roce 2019 více než 81 procent dětí v potenciálním riziku pro směs látek se známým neurotoxickým efektem (vedle PFAS tato směs zahrnuje další látky, jako jsou bisfenoly či pesticidy, pozn. aut.). Uvedené výsledky ovšem neznamenají, že 81 procent dětí bude mít neurovývojovou poruchu, pouze umíme ukázat na zvýšení pravděpodobnosti jejího výskytu,“ vysvětluje Jan Kalina z RECETOX.
Podle Jany Klánové, profesorky environmentální chemie a ředitelky centra RECETOX, je nicméně lidský monitoring v Česku značně podfinancovaný. A to i když je naprosto klíčový pro to, abychom uměli vyhodnotit souhrnná zdravotní rizika směsí různých PFAS na populaci.
„Česko iniciovalo svůj biomonitorovací program už na začátku 90. let minulého století jako jedna z prvních zemí v Evropě. Posledních deset let ale nebyly uvolněny finance na každoroční testování a jeho frekvence stále klesá,“ říká vědkyně.
Tato data se přitom podle ní nedají ničím nahradit. Například z kontaminace ovzduší nelze vyvodit riziko pro lidský organismus.
„Věčné chemikálie“ neboli PFAS jsou všude kolem nás a všichni je v sobě máme. Zákonodárci a evropské úrovni proto hovoří o plošném zákazu celé skupiny těchto látek Už teď je jasné, že v důsledku tlaku některých odvětví bude značně „rozředěný“. Než k němu dojde, bude také platit spousta výjimek a odkladů pro různé výrobce. Navíc původní „věčné chemikálie“ z prostředí nezmizí.
Podle zjištění projektu mezinárodní novinářské spolupráce s názvem Věčné znečištění (v originále Forever Pollution), který mapoval zdroje a hotspoty PFAS v Evropě, je těmito látkami zasažena především západní Evropa. Nachází se tam totiž řada výrobců těchto chemikálií.
Česko sice významné výrobce PFAS na mapě nemá, ale podle zdroje z branže, který si nepřál být citován, průmyslové podniky často ani nevědí, že s nimi pracují. PFAS mohou být jako přísada v olejích, byť v malém množství, které se na výrobku nemusí ani uvádět. Spotřební zboží, které následně kontaminuje vody a půdy, například přes skládky, si navíc kupují lidé i v Česku.
Problémem je přítomnost PFAS v povrchových vodách, i když rozsah problému ještě není v Česku důkladně zmapován. Tím pádem se tyto látky nacházejí i v rybách nebo v čistírenských kalech, které se aplikují na zemědělskou půdu. Jak zjistil tým profesora Tomáše Cajthamla, ředitele Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK a vedoucího Laboratoře environmentální biotechnologie Mikrobiologického ústavu AV ČR, který zkoumal kaly ze čtyř desítek čistíren odpadních vod, čistírenské kaly jsou masivně kontaminované.
Dalším zdrojem jsou domácnosti, kde se používají materiály kontaminované PFAS, třeba pro čalounění či koberce. Do těla se z nich pak PFAS dostávají prostřednictvím prachu nebo přenosem z ruky do úst, což hrozí především u malých dětí. Ušetřeni nejsou ani domácí mazlíčci.
„V Česku jsme měřili PFAS nejen ve vodách, ale i třeba v lyžařských resortech, kde se koncentrují kvůli jejich používání v lyžařských voscích. Sledovali jsme je i v bytech a dalších prostorách, vysoké koncentrace jsme viděli třeba v prodejnách s outdoorovým vybavením. Méně je naopak u nás zmapovaná expozice z potravních řetězců, kam se mimo jiné dostávají z obalových materiálů, například z fastfoodů,“ doplňuje Klánová z RECETOX.
Co se týče pitné vody v Česku, zatím chybějí kompletní data. Mnoho systémů veřejného zásobování pitnou vodou využívá k její výrobě místní zdroje povrchové a podzemní vody. Standardní zařízení na úpravu pitné vody však dnes nejsou navržena pro účinné odstraňování PFAS.
„Je třeba si uvědomit, že dnes nečelíme několika izolovaným problémům, jako je změna klimatu, ztráta biodiverzity nebo chemické znečištění. Dostali jsme se do takzvané trojité krize, kdy na sebe všechny tyto negativní trendy vzájemně působí a posilují se,“ říká Klánová.
Vysvětluje přitom, že chemické znečištění působí na zdraví člověka i dalších živých organismů, ovlivňuje jejich biotopy a schopnost přežití. Změny klimatu zase mění koloběh chemických látek v prostředí, při vyšších teplotách se jich více vypařuje do vzduchu, při povodních se vyplavují staré zátěže z půd či sedimentů.„Zatímco v západních zemích už se i politici naučili vnímat ten problém jako jeden celek, u nás se soustředí vždy jen na jednu dílčí věc, třeba snížení CO2,“ dodává Klánová.
Ve své nejnovější studii vědci z centra RECETOX (MUNI), University at Buffalo v USA, Státního zdravotního ústavu v Praze a University College London ve Velké Británii zjistili, že během stárnutí hraje v ochraně zdraví plic důležitou roli i úroveň vzdělání.
Obaly na potraviny obsahují překvapivě velké množství chemikálií, přičemž je mnoho z nich nebezpečných. Chemickou analýzou bylo zjištěno, že téměř 3000 chemikálií je mobilních, tedy že přecházejí z materiálu přicházejícího do styku s potravinami do potravin samotných. Skoro 2000 z nich však není v seznamu 11 200 povolených chemikálií.
