Veronica van der Schyff si výzkumem na lodi plní dětské sny

Veronico, od ledna 2023 pracuješ na projektu ShipsChem. Mohla bys nám prosím říct, čím se zabýváš a jaký je tvůj cíl?

Veronica: Zkoumáme množství potenciálně škodlivých chemických látek, jako jsou aditiva v plastech a zhášeče hoření, ve vnitřním prostředí výletních lodí. Snažíme se zjistit, jaké chemické látky se z výletních lodí uvolňují do mořského prostředí. Výletní lodě nebyly z tohoto pohledu dosud nikdy studovány. Přitom by na nich mohly být vysoké hladiny zhášečů hoření, protože lodě podléhají velmi přísným pravidlům požární bezpečnosti. Tyto informace mohou být důležité pro lidi, kteří jsou těmto látkám denně exponováni. Tedy zejména pro členy posádky, kteří mnohdy na palubě tráví řadu týdnů. Znamená to zároveň, že je velká pravděpodobnost, že se tyto látky také uvolňují do mořského prostředí.

Myslím si, že spousta lidí by si přála dělat výzkum, a přitom trávit čas na zaoceánské lodi. Jak tě to napadlo?

Veronica: Nehledala jsem konkrétní vědecký projekt. Přihlásila jsem se na workshop k psaní grantových žádostí. Bylo to v roce 2021 a jednalo se o Akci Marie Skłodowska-Curie (MSCA). Měli jsme za úkol přemýšlet nad tématem, které by bylo vhodné pro účel workshopu. S mojí školitelkou Lisou Emily Melymuk jsme si pořád lámaly hlavu nad tím, co by to mohlo být. Mořské prostředí je mým velkým koníčkem. Lisa má zase vynikající zkušenosti s výzkumem vnitřního prostředí a kvality ovzduší. A co loď, napadlo nás. Je to v podstatě město na oceánu. Podívala jsem se na internet, jestli se tímto tématem někdo zabýval a zjistila jsem, že ne. Takže takto vznikl tento nápad.

Věděli ostatní cestující na palubě lodi, že s nimi cestuje vědkyně, která na lodi provádí výzkum? Jak reagovali?

Veronica: Ostatní cestující mě neuvěřitelně podporovali a velmi je to zajímalo. Logistika byla skvělá. Všichni byli informovaní o tom, že přijedu a věděli, co budu dělat. V posádce i mezi cestujícími bylo hodně lidí, kteří měli také přírodovědecké vzdělání. Na první plavbě byl jeden inženýr, který využil svůj volný čas k tomu, aby mi pomohl vymyslet přístroj na odběr vzorků vody. Cestovala jsem se společností Hurtigruten Expeditions, jsou zvyklí mít na palubě vědce, cestují s nimi mořští biologové, geologové a odborníci z jiných odvětví. Bylo to naprosto ideální spojení. Celá posádka od paní uklízeček až po expediční tým, byla velmi vstřícná a podporovala mě. Takto to bylo na obou plavbách, měla jsem velké štěstí. Žertovala jsem, že mě adoptovali.

Lisa: S lodní společností jsme se původně spojily, protože předtím spolupracovali s norským institutem pro výzkum vody (NIVA), na programu FerryBox. Dříve byli společností, která provozovala trajektovou dopravu u norského pobřeží. Lodě měly připevněné senzory pro kontrolu kvality vody, sloužily jako vzorkovací platforma pro odběr vzorků během plavby Severním Atlantikem. Takže když jsme kontaktovaly zaměstnance z NIVA, jestli by nám mohli poradit, na kterou lodní společnost se obrátit, doporučili nám právě Hurtigruten Expeditions.

Dokážeš říct, kdy budeš mít první výsledky vzorků z plavby?

Veronica: To bude otázka několika měsíců, vzorky jsou teprve sesbírané, teď se musí analyzovat ve stopové laboratoři. Naším cílem jsou minimálně dvě publikace. Doufáme, že výsledky budou zajímavé, abychom je mohli sdílet s Mezinárodní námořní organizací (IMO).

Lisa: To, co nás obzvlášť zajímá jsou zhášeče hoření na lodích. Hořlavost je na lodích velkým problémem, takže jsou na nich velmi přísné normy, které jsou stanoveny na mezinárodní úrovni, Mezinárodní námořní organizací. Nikdo se ale doposud nezabýval tím, jaký dopad mají normy na hladiny těchto látek ve vnitřních prostorách lodí. Chemické zhášeče hoření jsou ve všech materiálech na lodi. Myslíme si, že je nezbytné zdokumentovat jejich vliv na posádku, která na lodích tráví velmi dlouhé časové úseky.

Veronica: Zhášeče hoření jsou například i v nábytku, kobercích, závěsech. Kvůli co největšímu pohodlí a pocitu útulnosti na lodi jsou tyto předměty ve velkém množství všude na palubě a my přitom nevíme, jaký to může mít na lidi i na životní prostředí dopad.

Co je součástí tvého výzkumu na lodi? Jak získáváš vzorky?

Veronica: Vzorky vzduchu získávám pomocí pasivních vzorkovačů (legračně nazývaných jako salátové mísy) na různých místech lodi i mimo ni. Vzorky prachu jsem odebírala z různých části paluby pomocí vysavače. Pomocí senzorů kvality vzduchu jsem měřila, jak se mění kvalita vzduchu v různých částech lodi. Odebírala jsem odpadní vodu z lodního odpadního systému. Během plavby jsem se také podílela na vědeckém programu a přednášela jsem o mém projektu, o recyklaci plastů a znečištění moře plasty.

Z jakého důvodu sis pro svůj výzkum vybrala zrovna Severní Atlantik?

Veronica: Bylo to hlavně z logistických důvodů. Výletní společnost Hurtigruten v této oblasti pravidelně provozuje plavby. Celkově absolvuji tři plavby. Teď mám za sebou dvě. Jednu kolem norského pobřeží, druhou na Island. Poslední bude také podél norského pobřeží z Doveru do Alty a zpět.

Takže ten důvod nesouvisí s tím, že bys předpokládala, že v Severním Atlantiku je například největší znečištění?

Veronica: Arktida je pod velkým vlivem klimatických změn. Do toho se přidávají další zátěže, které na prostředí kladou např. výletní lodě, které se stávají jedním z nejrychleji rostoucích odvětví v sektoru cestovního ruchu. Spousta lidí velmi touží po tom vidět Arktidu, která je nádherná, ale je naší povinností sledovat zátěž, kterou tím na tuto oblast klademe.

Oblast, kterou jsi proplouvala je nádherná. Co tě nejvíce zaujalo?

Veronica: Krajina je absolutně úchvatná. Fjordy jsou neuvěřitelné a ty zasněžené hory, lemující pobřeží jsou nepopsatelné. Pocházím z Jižní Afriky, takže to pro mě bylo něco úplně jiného, než jsem doposud měla možnost vidět. Byla to prostě nádhera! Mrzí mě jen, že jsem neviděla velryby. Přesně těmito místy migrují na jih keporkaci a kosatky a spousta dalších druhů, ale bohužel jsem na plavbě byla pozdě, v době, kdy už všichni započali svou migraci na jih.

Napadlo tě někdy, že když budeš vědkyně, tak bys mohla mít tak krásnou práci?

Veronica: Doufala jsem, že mě věda zavede do krásných oblastí a mám velké štěstí, že se mi to splnilo. Dostala jsem příležitost procestovat zeměkouli od jihu až na sever. Je to pro mě splněný dětský sen.

Měla jsi při plavbě strach? Očekávala bych, že na otevřeném moři budou velké vlny.

Veronica: Ano! Hned první den jsem měla mořskou nemoc. Vlny na Severním moři (oblast mezi Německem a Norskem) byly obrovské, voda se tříštila až do čtvrtého patra. Když jsme ale dopluli k Norsku, moře bylo už úplně klidné. Byla to nádhera. Všechny ty ostrovy a fjordy, bylo to jako ve snu, absolutní klid, bezvětří. Pak už jsem neměla žádné obavy.

Tvoje druhá plavba byla na Island.

Veronica: Ano, plula jsem na jedné z prvních hybridních lodí, která jezdí na elektrický pohon, a přitom je určená k plavbě přes oceán. Je tak mnohem udržitelnější a šetrnější k životnímu prostředí než tradiční lodě. Její kapacita je asi 500 lidí, takže je menší než velké výletní lodě, ale zároveň není úplně malá.

Když vyprávíš o plavbách, jde na tobě vidět, jak velkou radost ti projekt přináší a těšíš se na poslední z plaveb.

Veronica: To je pravda, jsem opravdu velmi vděčná, za to, že jsem dostala takovou příležitost. Velmi si toho vážím. V Norsku jsem viděla polární záři, bylo to úžasné. Na Islandu, ze kterého jsem se vrátila před necelými dvěma týdny, jsem se zase nemohla nabažit gejzírů. Stála jsem na místě a nemohla se dočkat, až se objeví další. Bylo to návykové. Asi si budu muset začít sestavovat nový seznam přání.

Veronico a Liso, děkuji Vám za velmi zajímavý rozhovor!

Autorem fotografií je Timo Heinz. Pocházejí z lodi Otto Sverdrup, společnosti Hurtigruten Expeditions.

Autorem fotografií je Laura Glendhill. Zachycují Veronicu při sběru vzorků.